Podlahy ... stavebně / konstrukčně

 


 

Picture10Na úvod si řekneme pár věcí ke konstrukci podlah ... tj. spíš nás teď zajímá, co je pod tím "co vidíme" ... pod tím, čemu se říká "nášlapná vrstva". 

 

Podlaha je technicky nejnáročnější plochou v interiéru. Musí splňovat nosnou i estetickou funkci a navíc musí být odolná.

 

Podlahu můžeme chápat jako několika vrstvou skladbu různých materiálů, z nichž každá plní jinou funkci.

 

Když stojíme v místnosti, pod námi je podlaha, nad námi strop. Rozlišujeme tedy podlahovou skladbu, která je spíše součástí interiéru a stropní konstrukci – která je součástí nosného systému celé budovy.

 

U starších domů až do 19. století jsou stropní konstrukce převážně masivní trámové - s vrstvou písku nebo škváry proti šíření hluku. Při chůzi po podlaze vzniká tzv. "Kročejový hluk" a ten by se mohl šířit i do okolních částí budovy.

 

Nové stavby nejsou tak masivní, jako tomu bylo dříve (vzpomeňte na tlusté zdi hradů a zámků), a proto i moderní stropní konstrukce je tvořená jen tenkou vrstvou litého betonu ... "Kročejový hluk" se tedy může snáze šířit. 

 

Podlahová skladba je dále tvořena „vyrovnávací vrstvou", která kompenzuje nerovnosti stropní konstrukce.

 

Stropní konstrukce může být tvořena různými materiály - mohou to být např. trámy a na nich prkna.

 

Při velkém rozdílu výšek, který vznikne např. prohnutím nosných trámů stropu ve starých domech, se používá vyrovnávací rošt z dřevěných latí a dřevitých desek, nebo vyrovnávací vrstva lehčeného betonu.

 

Pro vyrovnání malých rozdílů, slouží samonivelační cementové stěrky. Používají se převážně v koupelnách pro zajištění rovinnosti či naopak správných spádů.

 

Normou stanovená odchylka rovinnosti podlahy je 1mm na 1m.

 

Pokud má být podlaha skutečně plovoucí, pak jde o konstrukční úpravu v nejspodnější části podlahové skladby.

 

Její fungování se dá chápat jako plovoucí ledová kra. Voda, na které plave, je ve skutečnosti akustická izolace tvořená polystyrenem nebo minerálními deskami o tloušťce asi 20 až 30 mm.

 

Ledovou kru zastupuje těžká asi 50 mm betonová vrstva, nebo lehké dřevité či sádrokartonové desky.

 

Při výběru materiálů je vhodné následovat doporučení blízkosti materiálů, tedy betonovou desku navrhujeme na betonový strop a lehčenou desku např. z OSB desek na konstrukci dřevěného stropu ... a je jedno, zda se jedná o historický dům, nebo moderní dřevostavbu.

 

NEPRAVÁ PLOVOUCÍ PODLAHA ... je obchodní výraz, který se pooužívá u popisu způsobu pokládky montovaných podlahovin ve vrchní části podlahové skladby (pravá plovoucí podlaha není o vrchní části - ale o nejspodnější). Např. laminové desky, které se spojují jedna k druhé zámkem, pak společně tvoří jednu velkou desku.

 

A protože ve velkých rozměrech dochází k velké tepelné roztažnosti, nelepí se takové podlahy k podkladu, ale ukládájí se plovoucím způsobem na tenkou vrstvu pružného materiálu, např. Mirelonu.

 

JENŽE ... tento způsob řešení podlahy nemá na snížení "Kročejového hluku" významný vliv. Užitečná je spíše pro zabránění vlnění a boulení podlahoviny v důsledku teplotní roztažnosti.

 

 

 

 

 

Nášlapná vrstva


 

Picture5Poslední a nejsvrchnější vrstvou podlahy je „nášlapná vrstva". Její povrch je pohledový + musí odolávat nečistotám a opotřebení.

 

Nášlapná vrstva také chrání spodní podlahovou skladbu před vlhkostí a poškozením tlakem.

 

Tato vrstva se připevńuje různými způsoby ... lepí, přibíjí, nebo pokládá "plovoucím" způsobem.

 

Nášlapná vrstva může být skládaná, nebo bezespará.

 

Mezi nejběžnější podlahové povrchy patří např. keramické dlaždice, PVC, vinyl, koberec a dřevěné vlysy.

 

Před pokládkou pórovitých materiálů, které jsou náchylné na vlhkost (např. dřevo), je nutné bezpodmínečně zaručit, že všechny podlahové vrstvy betonů jsou již suché a vyzrálé. Nedodržení technologických postupů, by mohlo vést k poškození, nebo nesprávné funkci podlahy.

 

Plánování skladby podlahy může ovlivnit například velikost a tvar místnosti. U velkých nebo tvarově složitých ploch je nutné zvážit dilatační spáry, které předcházejí vzniku prasklin v důsledku smršťování podlahy.

 

 

 

Řešení podlahového vytápění je nutné konzultovat s podlaháři, protože na tuto technologii se nehodí každá povrchová vrstva.

 

 

 

 

Dřevěné podlahy


 

Picture3Dřevěná podlaha může být masivní (palubky, prkna, vlysy / parkety, parketové dílce) nebo vrstvená (2 vrstvy či 3 vrstvy).

 

Zvláštní kategorií je "průmyslová mozaika" – kantovka – která vychází ze špalíkové podlahy a k její výrobě se používají špalíky - přebytky z výroby vlysů. 

 

Celomasivní dřevěné podlahy se díky své tloušťce mohou několikanásobně repasovat a brousit - což je činí téměř "nesmrtelnými. Není to ale zadarmo, protože obnova dřevěné podlahy znamená hodně špíny a omezení provozu místnosti ... takže se určitě nejedná o každoroční aktivitu a mnohdy ani "pětiletkovou". Po deseti letech je nicméně opravdu dobré do svého programu komplexnější renovaci dřevěné podlahy zařadit.

 

Vrstvené podlahy jsou složeny z vrchní nášlapné vrstvy z masivního dřeva, která je však znatelně tenčí než u masivních podlah a nedá se proto tak často brousit. Tato vrstva je pak nalepena na další levnější vrstvy - některé z levných dřevin, jiné z z plošných materiálů na bázi dřeva, případně jsou i umělých hmot.

 

Dřevěné podlahy se upravují povrchovou úpravou, která prodlužuje životnost dřevěné podlahy, zlepšuje její pevnost, odolnost proti mechanickému poškození a do jisté míry zabraňuje  vsakování vody.


Hlavní povrchové úpravy dřevěných podlah jsou:

→  Lakování

→  Olejování

→  Voskování

→  Kombinace olejů a vosků ... voskový olej

 

Lakování chrání dřevo zvnějšku, zlepšuje tvrdost a odolnost proti drobnému otěru, tvoří viditelný lesklý film a silnou vrstvu; při větším mechanickém poškození se snadno poškrábe, oprýskává a může se odlupovat, ale dobře chrání před vsakováním vody; při renovaci se pak musí odstranit v celé ploše. 

 

Díky olejům si dřevo uchová přírodní matný dojem, ochranná vrstva není viditelná – chrání dřevo zevnitř, protože se olej vsakuje póry do povrchu;  neoprýskává se, nepraská a neodlupuje se; lze ho jednoduše a částečně renovovat a doporučuje se minimálně jedenkrát ročně, protože olej vyprchává,  dřevo pak šedne  tzv. hladoví , hrubne a má vyšší nasákavost; před nánosem nové vrstvy oleje stačí dřevo očistit běžným způsobem (umýt mydlinkovou vodou).

 

Voskování je nadstavba olejování, voskováním se olej vsáknutý do pórů dřeva zalije a proto je celková obnova povrchové úpravy méně častá a provádí se jedenkrát za 3-4 roky. Tato úprava je vhodná  i do  míst s vyšší zátěží jako je propojený obývací pokoj s kuchyní nebo menší hotely; je
i voděodolná.

 

Provádí se též odbarvení dřeva, což probíhá čpavkováním - dřevo se tím zbaví své přirozené barvy; takto upravené dřevo se vyběluje do vzhledu bez pigmentu nebo se posléze moří do jiného odstínu nebo se dělá tzv. povrchová mlha – bělí se barvou, která někde ulpí a někde ne (vzniká dřevo s výraznou patinou).

 

Díky současnému silnému trendu návratu k přírodě jsou velmi populární hrubé povrchy dřeva. Za tím účelem se podlahy často mechanicky upravují:

 

KATROVÁNÍ ... textura příčných zářezů, které jsou pro dokonalý pocit ještě překartáčovány, umocňuje dojem z poctivé dřevěné podlahy. Katrované podlahy jsou typické svou odolností, respektive sníženou náchylností k povrchovému opotřebení. Drobné oděrky a vrypy katrovaný povrch redukuje. 

 

KARTÁČOVÁNÍ ... kartáč odstraní z povrchu dřeva "měkké dřevo" a zvýrazní letokruhy. Kartáčování také dřevo vyleští a zahladí otevřené póry buněk dřeva. Praktický výsledek je takový, že kartáčovaný povrch je mnohem více odolný vůči mechanickému poškození i vůči poškození kapalinou. Drásáním / kartáčováním se „vyškrabují" jarní letokruhy, které jsou měkčí a vzniká tak mírně „hrbolatá" struktura dřeva ... na povrchu zůstala pevnější žilnatina. Povrch je pak odolnější a má patrnější kresbu.

 

Hoblováním se získává nepravidelná vlnitá struktura dřeva.

 

Trháním vzniká hodně různorodý a nepravidelný povrch dřeva.

 

Další metodou, která se v současné době používá, je "kouřování". Používá se plynný amoniak. Tímto procesem se zvýrazní kresba dřeva. 

 

Příbuznou metodou je pak "termování" (zahřívání) dřeva ve vakuové peci. Dřevo tak ztmavne a získá medový nádech,  navíc se mu zvýší tvrdost.

 

Poslední "ohňovou" metodou je pak opalování povrchu prkna propanbutanovým hořákem.

 

Vzhled materiálu na dřevěné podlahy se rozlišuje podle jednotnosti kresby a míry sukovitosti, běli a trhlin. Pro přírodnější vzhled nejsou suky a trhliny na závadu, někdy se dokonce zvýrazňují tmelením černým nebo světle šedým tmelem. Pro hladký vzhled se vybírá dřevo bez suků s jemnou kresbou.

 

U dřevěných podlah se často diskutuje praktičnost, která mnohem lidem připadá nízká. 

 

Dřevo se na podlahy nicméně dává stále dosti ... je prostě příjemné ... vytváří "libé pocity" ... žije se s ním dobře. Dnešní povrchové úpravy jsou již velmi sofistikované a tudíž obava, že ve slušné rodině dojde k tomu, že budou "brečet", že si do obývacího pokoje dali dřevěnou podlahu (2 500 Kč x 35 metrů = 87 500 Kč) a po dvou letech se na ní nemohou dívat, jak je zničená a nelze ji už opravit... je poměrně přehnaná. Platí ale samozřejmě, že do zádveří, do koupelny a do dětského pokoje, kde se bude malovat temperkama ... je lepší dát něco "omyvatelnějšího", případně méně investičně náročného, co lze časem vyměnit.