Co všechno tedy designér zpracuje

 


 

homepage picture_bath_02Budeme-li přemýšlet, k čemu se klientovi upsat, nesmíme zapomenout na to, že mnoho věcí stále není dopředu jasných.

 

Proto je třeba "osekat" svou působnost ve vztahu k rozpočtu. Proč? Aby se designér neupsal klientovi, že bude po dobu dvou let pracovat denodenně na nových a nových změnách ...:)

 

Dohodu s klientem lze ošetřit například počtem a typem výkresů, které předá.

 

Též je vhodné specifikovat jak se bude řešit to, že se klient bude teprve hledat, ... že nebude hned na začátku tušit, kterým směrem se chce dát ...

 

To je totiž velmi častý problém. Klient se nechce rozhoupat k jasným odpovědím či nedejbože k podpisu objednávky na zboží.

 

Často je to dáno tím, že doufá, že ještě časem "potká" nějaký nový skvělý nápad. Děje se to ale vlastně spíše u lidí, kteří nejsou plně rozhodnuti do projektu jít nebo jít "s Vámi". 

 

Máme zkušenost, že když to někdo myslí doopravdy, tak se rozhoduje rychleji, než ten, kdo si spíš s myšlenkou změny interiéru jen tak pohrává či ten, kdo vlastně designéra najmout nechce a spíš chce "vykrást" nápady v rámci "výběrového řízení".

 

Takže je dobré v rámci nabídky shrnout zadán (brief) ... věci, které je klient ochoten odsouhlasit, že si je přeje a věci, které zatím jasné nejsou ...

 

Dále je dobré popsat postup ... v jakých krocích bude návrh vznikat ... aby klient věděl, co se bude dít a kdy se od něj bude očekávat jasné vyjádření.

 

V případě kavárny výše by bylo vhodné zadání formulovat nějak takto:

 

Designér v horizontu tří týdnů zpracuje návrh HRUBÝCH variant prostorového a stylového řešení, které předloží na osobní schůzce. Na této schůzce představí zejména své idee ohledně řešení baru a řešení stěn. Podklady nicméně nebudou podkladem k výrobě. Ty se budou zpracovávat až po schválení koncepce interiéru a přesném zaměření prostoru. Závěrečným výstupem projektu bude tato dokumentace:

•  rozměry a materiál pultu ... podklad pro výrobu

•  volba materiálu na podlahu (včetně rozpočtu a dodavatele)

•  rozkres stěn s umístěním dekorací, barva výmalby, specifikace tapety / výzdoby vyráběné na míru

•  typy a umístění svítidel (včetně rozpočtu a dodavatelů)

•  výběr nábytku, který se bude kupovat hotový (rozpočet, dodavatel)

•  u všeho zboží předpokládané dodací lhůty

 

A teprve, když je jasné, co se bude dít a co má vzniknout na konci ... je možné určit cenu:)

 

 

 

 

Jdeme zakreslit fázi "secvakávání" do jednoho celku

 


 

kroky tvorba_koncepceTakže nyní máme za sebou schůzku, kde jsme blíže poznali klientův vkus, jeho názory na dispozici. Pokud jsme na schůzku přinesli hodně obrázků, tak se nám vyjádřil více, než kdybychom obrázků neměli mnoho. On sám nám ukazoval mnoho obrázků - typicky na telefonu z Pinterestu. Jednotlivé obrázky, které nám ukazoval se mnohdy stylově lišily, ale nás to nerozhodilo, protože už dávno víme, že jsme všichni schizofrenici a toužíme po mnoha neskloubitelných věcech ...:)

 

Takže si to všechno tak nějak utřídíte a musíte udělat ROZHODNUTÍ. Ačkoliv Vám v hlavě víří milion možností, jak by šlo klientovi splnit jeho přání, tak se prostě musíte nyní rozhodnout pro jednu cestu - jinak se zblázníte.

 

A začnete to dávat dohromady (to řešení) ... začnete klíčovými prvky a budete je dávat k sobě do dvojic a pak do trojic a stále si kontrolovat, zda to spolu funguje. A takhle postupujete - hledáte nové zboží, zavrhujete favority, získáváte nové ...

 

Možná též pocítíte touhu poslat obrázek klientovi mailem ... "hele, líbí se Ti tyhle dveře? může být?". Je to silná touha, ale pravda je, že většinou je to velká hloupost ... člověk si tím klienta tak akorát "otravuje", "vypadá nesamostatně" a stejně se moc nedozví.

 

A běží čas ... a najednou se to vyklube ... najednou to spolu hraje a Vám se to líbí mohutně (asi jste se právě narcisisticky zamiloval/a do svého návrhu).

 

A tak teď již jen zbývá to efektně graficky uchopit a připravit se na další schůzku.

 

V tomto momentu se projeví, zda je Vaší devizou schopnost vytvořit fotorealistickou velmi impresivní vizualizaci, nebo se touhle cestou nechcete vydat. A tuhle věc byste měli v začátku vztahu s klientem komunikovat ... vysvětlit klientovi, co má čekat (jaké obrázky, jakou dokumentaci) ... aby Vám nevyrazil dech slovy: "Fuj, tohle ale není nic moc vizoška, vždyť dneska ty programy umí skoro zázraky".

 

V rámci ateliérů Vám budeme hodně říkat, že dokonalá vizoška není automatická cesta k úspěchu, ale též je pravda, že někteří klienti jsou nesoudní. Někteří i v situaci, kdy ještě nevydali ani korunu - se už sápou po "skoro fotkách". A mnozí to staví tak, že si přeci potřebují udělat představu o tom, zda se jim Vaše nápady budou líbit ... a až teprve potom se rozhodnou, zda-li Vás najmou a tedy i zaplatí:)

 

Na druhé placené schůzce proběhne bouřlivá diskuse a na jejím základě můžete svůj návrh upravit (nové informace odvedou návrh trochu jiným směrem a Vy sice brečíte želví slzy, ale předělat to musíte). Novou verzi už se možná odhodláte poslat mailem. Nebo alespoň její části. Po lehkém pinpongu mailem se buď domluvíte mailem nebo se nakonec i znovu sejdete ... každopádně by v této chvíli mělo být jasné, jestli jste klienta zaujal/a či ne a jestli z toho mraku zaprší či ne:)

 

Obrázek vpravo nahoře naleznete v pdf ZDE.

 

 

 

Jdeme zakreslit realizační fázi

 


 

kroky realizaceZačátkem realizační fáze je to, že koncepce je odsouhlasena - tudíž jsou jasné základní prvky (ne nutně všechny, něco asi ještě bude v pohybu, ale směr je dán).

 

Na začátku realizační fáze se upřesňuje se spotřeba materiálu, pozice, konstrukční detaily, montážní detaily ...

 

A může být, že si tohle už klient chce dělat sám ...

 

A může být, že ačkoliv jste si celou dobu myslel/a, že to bude dělat Váš truhlář a Vaše švadlena ...  tak se najednou ukazuje, že klient má šikovné bratrance a švagrové, kteří to dokáží "levou zadní za půlku". 

 

Takže si dejte velký pozor, abyste měl/a kalkulaci na Vaši práci ... aby se nestalo, že budete běhat kolem realizace a korunu neuvidíte.

 

V téhle fázi je třeba být velmi ostříží, před schvalováním ojednávek si vše důkladně přečíst, prostudovat nákresy od truhláře, na všechno se doptat ... člověk si tak šetří nervy s případnými chybami.

 

A když se tedy vše do interiéru doveze a nainstaluje, nastává chvíle na slavný závěr, který ani tak moc není o šampaňském, jako o nafocení výsledku:)

 

 

 

Jak moc jsme psychologové?

 


 

Picture21A jak moc "führeři"????

 

No - jsme obojí. 

 

Měli bychom se maximálně snažit klienta pochopit a pak i "uchopit". A samozřejmě na různé lidi platí různé věci ... na někoho platí argumentace cenová, na jiného "kvalitativní" a na jiného pak "emotivní".

 

V kurzech prodejních technik, kterých je na trhu velké množství, se obchodníci učí, jaké osobnostní typy zákazníků existují a jak s nimi pracovat.

 

Rozlišují se zejména zákazníci orientovaní na fakta versus zákazníci orientovaní na "atmosféru".

 

Nesmíme však zapomenout, že kromě poznání přání zákazníků - dotazování ... musíme též určit směr dalších kroků na projektu.

 

Proto bychom neměli věnovat čistě otázkám příliš velkou proporci času ... zákazník chce i slyšet "co se teď bude dít" a chce ve svém designérovi vidět rozhodného člověka, který netápe. A příliš velké kladení otázek "zavání" tápáním.

 

 

 

 

Nesnažme se za každou cenu vyhrát

 


 

Picture29Není úplně dobrá strategie chtít přijít na první schůzku, předložit 3D vizošku a mlčet ... v lepším případě na stůl pohodit vytištěnou vizošku a v horším ji ukázat na obrazovce tabletu. 

 

Hodně lidí si ale takhle OPRAVDU představuje, že to funguje. Že krása vizošky hovoří za vše. A že půdorys je trapno věc pro trapáky.

 

No - není to tak a pokud si zavedete režim, že na první schůzku spíš nosíte hrubé varianty (různé pohledy na věc) k diskusi a teprve až po "nasátí" požadavků a priorit klienta "skočíte" na komplet řešení propracované ... ušetříte si hodně smutku z neúspěchu a i hodně práce.

 

Jenže je strašně těžké se k tomuto přístupu přemluvit. Většina lidí má tendenci chtít na startu mega ohromit ... protože chtějí vyslat do světa zprávu: "Já jsem kreativní šikulinda". A tak se soustředí na argumentaci o tom, že jejich návrh (jediný) je ten nejlepší na celém, celičkém světě (koneckonců mají to doma také tak řešené a je to fakt bájo:)).

 

Asi se teď divíte .. proč doma? ... protože spousta designérů si fakt myslí, že oni žijí tak, jak by měli žít všichni - že jejich půdorys, jejich domov .. je prostě čirý recept na štěstí. A to tedy není úplně dobré přesvědčení pro obsluhu lidí v oblasti bydlení - neb co člověk to názor:) ... i když je samozřejmě dobré mít zkušenosti a názory ... jenže je dobré mít i pochopení, že různí lidé mají různé priority a to českým designérům věru moc nejde.

 

 

 

Grafika mých papírů a logo

 


 

harris1

Když budu klientovi předkládat "papíry" / "elektronické obrázky / dokumenty", které budou mít určitou estetickou úroveň, tak samozřejmě klient spíše uvěří, že jsem zkušený profesionál.

 

Nejde ale o to, aby mé kresby byly picassovským dílem. Jde o to, aby měly švih a suverénost a jsou-li rychlými skicami - byly takto prezentovány. A předávám-li nějaký ucelený výstup, tak aby to jako rychlá akční skica nevypadalo, ale již to prostě bylo "nějak zarámováno".

 

Hodně věříme tomu, že když se například posílají některé informace emailem (někdy prostě nelze vše probírat naživo - dost často:)), tak by měly být "uzamčeny" do jednoho pdf. dokumentu a ten by měl být opatřen "formálními profesionálními znaky". Záměrně nepíšeme, že každá stránka má mít "stavařskou patičku". Ne vždy se jedná o výkresy. Často jsou to prostě listy s koláží či textem. A je dobré, když má designér nějaké logo a nějaký vybraný font a na každém listu je stejná patička a hlavička a dokument má úvodní stránku.

 

Vsuvka / aktualitka: Vloni v létě jsme byli na týden v pronajaté chalupě U Vyšaty ... a museli jsme velmi obdivovat, jak dobrý tah bylo najmout si grafika na návrh loga. Jak šly dny, tak nám logo připadalo čím dál tím výstižnější a lákavější - bylo na zavařeninách k snídani, bylo na lehátkách na zahradě, na letácích s doporučenými místy na výlet. A každým kontaktem s ním v nás rostl pocit, že "jsme na dobré adrese". 


Takže určitě se s Vámi chceme podělit o názor, že interiérový designér fakt logo potřebuje - fakt mu hodně pomůže, že ho má. Nejen na webu - ale právě v dokumentech. Logo je tím, co Vaše dokumenty povýší na "profesionální výstup". Pokud si dokonce vytvoříte i vlastní "layout" stránky - tak myslíme, že krok jedna máte vyhraný. Velmi dobře se tohoto úkolu zhostila Andrea Hylmarová - ta se vzhledem svých papírů zabývala hned na startu přípravy ateliéru. Určitě je to dáno tím, že pochází z korporátního prostředí, kde je grafická úprava dokumentů samozřejmostí.


Obrázek nahoře vpravo je 3D pohled ze Sketch Upu - nijak zvlášť propracovaný - spíš jen hrubé hmoty, obarvené + jedna texturka dřeva na podlaze. Sám o sobě takový výstup vážně není nic moc. Ale když se dobře zabalí do stránky, kde je pak i text a to logo ... tak se s ním dají vyhrát velké dostihy:)

 

 

 

Být "greenhorn" není vada na kráse

 


 

4Když může člověk říci, že je na startu, tak se mu uleví.

 

Je to asi divná věta, ale odráží to, co jsme za těch 11 let, co učíme, vypozorovali.  

 

Pevně věříme, že na startu stačí být zorganizovaný, mluvit seriozně a solidně, dát najevo, že vím, co dělám a klidně přiznat, že jsem na startu. "Greenhorn" má též výhodu, že může dát "pěknou cenu" se slovy "na trhu je obvyklé, že návrh jedné místnosti i s realizací stojí X, já ale začínám, a tak Vám to dám s 30% slevou".

 

To, jestli Vám klient uvěří, že Vaše práce bude kvalitní, je stejně o jiných věcech, než o deklarované délce praxe:) ... klient musí vidět, že máte přehled, že jste akční, že nekuňkáte ...že si víte rady.

 

Takže přiznat začátečnictví si myslíme, že je skvělá věc. 

 

Vtipné totiž je, že ceny na trhu jsou všechny trapně nízké a vůbec není nijak velký rozdíl mezi cenami "zkušeňáka" a "greenhorna" ...

 

 

Je to dáno tím, že profese je stále nová a lidé u nás nejsou připraveni platit "za duševní práci". Takže si prostě za obývák s kuchyní stejně víc, než 15 000 Kč neřeknete a spíš si budete přát zakázku získat a budete se bát , že klienta odradíte cenou - takže stejně budete prodávat za maximálně 7 000 Kč. Tak ať to aspoň klient pociťuje jako výhodu.

 

 

Vyšší cenu si může dovolit opravdu jen entita, která splňuje dvě důležitá kritéria:

 

→  působí jako větší firma - má sekretářku, pěkný showroom, hlavičkové papíry:)

 

→  je slavný ... = má kráááásné fotky v médiích ... a vícero zmínek za delší časové období