Stylotvorné prvky - barva, materiál a tvar
Pojďme si nyní uceleně říci, co tvoří styl - podívejte se prosím na souhrnný popis vztahu materiálů a barev ke stylu.
Základními stavebními prvky interiérové tvorby (stylotvorné prvky) jsou materiál, tvar a barva. Tyto prvky by ideálně měly být uspořádány do uceleného, harmonického a jednotného celku, to jest, měly by tvořit určitou kompozici.
Taková kompozice, stane-li se opakovanou /nebo často používanou se pak stává stylem. Takže když bylo něco v historii "často pospolu", tak se z toho stal STYL / SLOH ... zažilo se to a nyní se to popisuje v učebnicích dějepisu. Jiná forma zažití pak může být daná regionem - že v nějaké části světa se něco prostě "nosí" už dlouhá léta .. .to pak jsme stylově u slova ETNO. Prostě, když se něco často vyskytuje pospolu (dnes např. na Pinterestu:)) ... tak se z toho stane styl.
Každý styl má omezenou paletu prvků, se kterými může pracovat: například v rustikálním stylu určitě mohu používat olejované dřevo, proutí a cihlu ve svých přirozených podobách. Do jaké míry je ale mohu natírat barvou? A jaké barvy jsou akceptovatelné? A mohou kupříkladu použít chrom? A pokud ano, kolik se ho snese? A jaké tvary má mít nábytek? Má být čistě hranatý, nebo může mít nějakou tu „kudrlinu"?
Toto jsou otázky, na které neexistují exaktní odpovědi – je potřeba spíše se obrátit ke konkrétním materiálům, barvám a tvarům a zkoumat, jak na člověka působí a v jakých kontextech se s nimi nejčastěji setkává.
Jediným, i když dosti obecným, pravidlem je snažit se jasně pro sebe definovat, co kombinuji s čím a chci-li dosahovat kontrastů mezi zdánlivě neslučitelnými světy, měl/a bych tak činit spíše v proti sobě stojících dvojicích.
Výjimkou z tohoto pravidla jsou eklektické interiéry, které jsou založeny právě na míchání většího množství různorodých prvků, které v interiéru fungují jako artefakty.
Některé prvky jsou v určitém stylu významnější, než v jiném – např. některé styly kladou důraz na materiál podlah a stěn, jiné pracují s neutrálním pozadím.
Např. toskánský venkovský styl je rozhodně definován kamennými zdmi, mohutným trámovím a prkennými či kamennými podlahami. Lofty často pracují s červenou odkrytou cihlou na stěně.
Některé styly jsou postaveny na kontrastu, jiné na harmonii.
Betonové stěny pokryté grafity a křišťálový lustr = kontrast mezi hrubostí zanedbaného pouličního prostředí a vznešeným luxusem zámeckého sídla.
Některé styly jsou jednoznačně určeny svou barevností, jiné ne. Např. přímořské prázdninové styly často pracují s velkým podílem bílé barvy.
V rámci studia jednotlivé styly popisujeme pomocí těchto znaků:
→ barevnost
o jakou barvu mají velké plochy (pozadí)?
o jakou barvu / barvy mají akcenty?
o jsou barvy spíše neutrální / harmonicky na sebe navazující či se jedná o směs výrazných odstínů?
o jakou roli má ta, která barva? sjednocovat? upozorňovat?
o mají barvy za úkol spolu kontrastovat či harmonizovat?
→ tvarosloví
o jaké jsou základní tvary nábytku? strohé? hranaté? oblé?
o je rozdíl mezi tvaroslovím pozadí (velkých ploch) a drobnějších předmětů (stolky, svítidla, křesla)?
o je nábytek dekorován?
o je nábytek spíše drobný a ve větším množství? či je robustní a je ho málo?
o používají se drobné dekorační předměty?
→ materiály
o mají všechny použité materiály společného jmenovatele – jsou si v něčem příbuzné?
o nebo se jedná o kontrast různých světů?
o které materiály jsou použity nejčastěji a nesou silnou stylotvornou myšlenku?
o které materiály v interiéru jsou sice zastoupeny, ale nehrají významnější roli, spíše nepřekážejí / nenarušují myšlenku stylu?
Na obrázku vpravo nahoře máme židli a komodu - obojí má rokokový tvar (nejsou to starožitné kousky, ale soudobé výrobky, které historické tvary použily zjednoudšeně) a obojí je natřeno na bílou barvu - což není úplně originální vzhled rokoka ... ale jeho duch reflektuje - je to světlá barva. V rokoku se natíral nábytek pastelovými barvami - komodky ale spíše nemívaly dřevo natřené barovu - spíše se jen lakovaly.
Typy kontrastů
Nyní tedy popřemýšlejme, jaké jsou různé protichůdné kontrasty, které můžeme využít v interiérové tvorbě ...
chudý x bohatý
laciná hrubost vs. luxusní lesk
moderní hladkost x "pravost" materiálů s patinou
ostře bíle lakovaná mdf vs. oprýskaná komodka mátové barvy
mladý x starý
veselá mladická barevnost vs. opuletní a elegantní vzory
elegantní design ladných tvarů x těžkotonážní robustnost
jednoduchost a jemnost vs. složitost a tíha
Příklad stylového kontrastu ... kultivovanost vs. hrubost
Nyní už máme hezky usazeno, že styly jsou buď o harmonii, nebo o kontrastu. Obrázek vpravo ukazuje stylový konstrast, který dává do protikladu svět,
... který je elegantní, vytříbený, sofistikovaný ... tzn. takový, který vznikl díky vzdělání a dostatku ...
... se světem, který je hrubý až primitivní, drsný a nebere si servítky.
Takže vlastně můžeme říci, že cosi jako "zámek" a "podzámčí" ... ale ne úplně ... protože ABY BYL KONTRAST PŮSOBIVÝ (a nedělal dojem, že "tady někdo trochu nemá cit a tak míchá pel mel jako pejsek a kočička, když vařili dort"), tak musí být VELMI VYPJATÝ (intenzivní) - jako je tomu na obrázku vlevo - "sprosté" nářadí (často ušpiněné od hnoje) provedené ve zlatě (symbolu bohatství a luxusu ... a zámku).
Tím pádem nestačí dát do kontrastu kněžnu a nastrojenou selku, protože obě jsou zdobné a upravené.
Je třeba dát do kontrastu kněžnu s utahanou matkou sedmi dětí ze skromné chaloupky, která má na sobě šaty po své matce, měsíc si nemyla vlasy a nemá peníze na protivráskové krémy.