Barevná schémata
Barevné schéma je určitá forma kompozice. Tato kompozice je utvářena s cílem vzbuzovat žádoucí pocity v divákovi / obyvateli interiéru. Při tvorbě kompozice je zapotřebí si vytyčit cílovou atmosféru - styl, v jakém chceme interiér mít.
Při tvorbě atmosféry je důležité pracovat s teplem a chladem barev, jejich váhou, jasem, sytostí a vzájemnými poměry. Velkou roli hraje psychologie barev.
Atmosféra je nejčastěji vystižena pomocí přídavných jmen.
Mezi nejčastěji používané / požadované atmosféry v interiéru patří:
• vzdušné, lehké, čisté
• formálně elegantní / ležérně elegantní
• minimalistické, jednoduché, moderní
• svěží
• útulné, teplé
• veselé, hravé
Další atmosféry se váží spíše k veřejným interiérům (bary, restaurace, kanceláře apod.): dramatické a profesionální.
Při tvorbě nálad/atmosfér hraje velkou roli i materiál a tvar; správné použití barvy je ale základ. Každá nálada má limitovaný výběr barev, se kterými může pracovat.
Chci-li mít vzdušný a čistý interiér, je stěžejní, aby většina prostoru byla velmi světlá, ideálně bílá. To platí i pro podlahu - bez bílé / velmi světlé podlahy není možné vzdušného a čistého pocitu docílit. Čisté a vzdušné schéma může obsahovat i další interiérové neutrály, spíše ale ve velmi drobném akcentu.
Elegance vyžaduje interiérové neutrály. Elegance spočívá v jemných nuancích mezi jednotlivými neutrály, které jsou lidskému oku příjemné na pohled. Formální elegance bude pracovat s černým akcentem (nejspíše ve čtvercovém / vertikálním pojetí), ležérní bude zase spíše pracovat s jemnými přechody v jasu (tón v tónu).
Výrazné a syté barvy v sobě nesou jiné poselství, než je elegance – u nich je nejvíce rozhodující odstín ve smyslu barevné psychologie. Tyrkysová a zelená barva v sobě nesou odkazy ke svěžesti, oranžová teplo a dynamiku, magenta dynamiku a mládí atd. Stane-li se, že autor má vytvořit elegantní schéma s výraznou sytou barvou, bude potřebovat velké množství neutrálů, které sytou barvu potlačí.
Minimalistický interiér bude zase spíše pracovat s nadčasovou, formálně působící kombinací ostré bílé a černé / šedé, byť možná se v některém pojetí objeví akcent v podobě nějaké výrazné, syté barvy.
Útulno a teplo naopak nedocílím ani černou, ani bílou barvou. Zapotřebí bude sáhnout do teplé části barevného spektra – žluté, oranžové a červené odstíny. A protože tmavší barvy působí tepleji, je lépe volit hnědé, žlutozelené a vínové.
Přírodní náladu budou evokovat barvy zemité v kombinaci se zelenou.
Veselost a hravost bude zase požadovat barvy syté, které budou jako akcent figurovat na velmi světlém základu. Nejčastěji tyto pocity budí zelená, limetová, oranžová a žlutá. Profesionalita je dnes nejvíce spojována s šedou barvou – podle toho, jaké další přídomky chce firma mít, volí případné doplňkové barvy – z barevné psychologie víme, že červená evokuje dynamiku a moc, magenta dynamiku a modernost, modrá tradici a solidnost atd.
Dramatičnost vytváří převaha velmi tmavých barev (zejména černá a fialová) v kombinaci s výraznými akcenty (bílá, zlatá, stříbrná, nebo červená).
Přiložená prezentace řeší proporce barev ve vztahu k náladě interiéru - zaměřuje se na aktuálně nejhojněněji používané barvy pro inteirér - bílou a šedou. A k nim pak přidává dřevo - které v interiérech hraje roli "zateplovatele" a "zútulňovatele".
Jak postupovat při sestavování barevně materiálového schématu
Přiložená prezentace si klade za cíl ilustrovat, jaké úvahy činí designér, když tvoří barevně materiálové schéma - z čeho vychází + se věnuje tomu, jakou formou lze své úvahy efektivně zaznamenat, aniž by se hned musel generovat počítačový 3D model.
Harmonická a kontrastní kombinace
Na obrázcích vidíte dvě hromádky. obě byly vytvořeny pro dvojici dřevin - buk a třešeň. Buk je růžovo oranžový a třešeň je načervenalá - tedy se jedná o neutrály (na dřevinu poměrně syté neutrály), které mají za matky oranžovou a červenou - dvě sousedky na kruhu (v té úplně nejteplejší sekci).
První hromádka obsahuje zelenotyrkysový akcent - podíváme-li se na umělecký kruh, vidíme, že proti oranžové je tyrkysová. Proti tyrkysové jdoucí do zelenkava je pak oranžová jdoucí do červena. Schéma první hromádky tedy představuje konstrast sytého akcentu s neutrály, jejichž matky stojí na kruhu proti tomuto akcentu. Krémový a běžový vzorek pak jen doplňuje schéma o "krotké" jasové skoky v oblasti teplých neutrálů. Větší podíl světlé barvy schéma modernizuje - odlehčuje.
Druhá hromádka pak pracuje s harmonií - akcentem je čistá oranžová v plné sytosti - tedy se jedná o vztah netrál a jeho matka jako akcent. Světlé barvy jsou totožné jako u první hromádky - velmi jasné nezešedlé (tedy spíše teplé) krémy, které ale nejsou do vanilky a drží si bělavou svěžest.
